Jak dokáží „nevinné“ prožitky v dětství „zruinovat“ naši schopnost žití v dospělosti..

Ve všem co v životě děláme, je velice důležitá rovnováha a neustále se v ní udržovat. Dlouhodobé setrvání mimo tuto rovnováhu nám přinese do života bolest, nespokojenost a někdy dokonce až nemoc, vyhoření či pád na své dno.

„Nejnebezpečnější“ na tom celém je to, že se klidně může jednat i o setrvávání v něčem, co milujeme. Vždy je však třeba dbát na odpočinek, čas s přáteli, rodinou, koníčky… , protože tohle je nezbytnost pro naši životní rovnováhu.

Na případové studii vám demonstruji případ člověka, se kterým jsem pracoval, kdy „přehnaná“ starost jeho mámy (i fungování otce), přinesla v jeho dospělém životě velké problémy a trápení..

Tento muž v dětství zažíval s mámou typické situace – „běž si sednout, já to za Tebe udělám“ , „nech to být, ať si nic neuděláš“ , „nech to být, ty to neumíš, já to udělám pořádně“ „jsi ještě malý, to nemůžeš zvládnout“.   Podobně s otcem, který byl neustále zaneprázdněný a naopak velmi přísný, přesto však prožíval podobné situace. „Běž odsud, ať se Ti tady nic nestane“ , „nezdržuj mě od užitečné práce“ … později přicházela ještě kritika  „Ty nic neuděláš pořádně, vše po Tobě musím opravovat“  , „ve všem Tě musím kontrolovat“ , „běž pryč, já si to raději udělám sám“ …

Tento muž trávil v dětství spoustu času s matkou a babičkou, které mu zajišťovaly zábavu a v dětském životě nepociťoval žádná větší „traumata“. Dalo by se říct běžné dětství, na které dokonce i rád vzpomínal.

Teď se přenesme do dospělosti, jaké situace a prožitky tento muž zažíval. Byl to velice schopný a chytrý člověk s vystudovanou vysokou školou. Měl spoustu zájmů a koníčků a přesto najednou v životě došel do bodu, kdy ho přestal bavit život.

Cítil se nehodnotně, neschopně, frustrovaně, nic ho nebavilo. Svoji zábavu a své konání považoval za zbytečné, neužitečné. Měl pocit, že všechny obtěžuje a není pro něj v životě možné být šťastný.

Přestože na sobě pracoval, nebyl schopný najít motivaci, nevydržel u žádné činnosti a měl pocit, že sám sebe nedokáže zabavit.

Již možná pozorujete, obrovskou paralelu s jeho dětstvím.

Naše dětství a zejména to rané dětství utváří programy a návyky, které máme po celý život ve svém podvědomí. Pokud si je „nezpracujeme“, naše podvědomí nás bude obrovskou silou neustále vracet k tomuto „modelovému“ naučenému způsobu fungování!

Může to být opravdu velmi náročný a frustrující „boj“ pokud své škodlivé programy a návyky neobjevíme a nerozklíčujeme. Na tomto příkladu je velmi názorně vidět, jak nás mozek a tělo pomocí emocí ovládá a dostane tam, (kam chce) kde má zapsáno ve svém podvědomí.

Pro daného člověka je nesmírně obtížné si tyto souvislosti uvědomit a uvidět je. Je totiž s tímto fungování a žitím tolik ztotožněn, že to považuje za svoji vlastní vrozenou identitu. Není to však pravda! Kdykoliv je to možné změnit!

Pojďme si tedy shrnout, co se vlastně dělo:

Onen muž nedokázal u žádné činnosti vydržet a začínal neustále od znova v nových odvětvích a pokusech, protože vždy přirozeně došel do situací, kdy dělal chyby a musel je překonávat. On však v tento moment zažíval velice silné pocity neschopnosti, frustrace.. a že by s danou činností měl přestat  („běž pryč, zase jsi to pokazil.. musím to po Tobě opravit… nic neuděláš pořádně – Otec,  „Tobě to nejde, já to za Tebe udělám.. jsi ještě malý (tzn. nejsi na to dost dobrý, já to udělám – Matka).

Neustále tak měnil činnosti, docházel stále do stejného bodu a přesvědčoval se o své neschopnosti, až úplně rezignoval. Bolest ho však dohnala, zkoušet to znovu.

Tentokrát už však pociťoval absolutní demotivaci, marnost a zbytečnost se do čehokoliv pouštět. Měl totiž obavy nechat si pomoct („zavazíš tady teď“ „já dělám užitečné (tzn. to Tvoje je nedůležité nic) ..) a podvědomě také očekával, že někdo něco.. to za něj udělá samo a přijde to k němu (matka v dětství, která ho nenechala řešit a dělala vše za něj).  

Přestože měl spoustu koníčků, organizoval skvělé akce pro přátele (kteří byli spokojeni a užívali si to), úplně na to rezignoval, protože měl pocit, že to za nic nestojí a nikoho to nezajímá. Díky pocitu vlastní nehodnoty a nehodnoty jeho konání, nebyl také samozřejmě schopen dostávat adekvátní ohodnocení.

Stále se tak trápil v bezvýchodných situacích, které se prolínaly dokola, až přestal postupně vidět, jakoukoliv naději…

Tento příklad je přímo ukázkovým, jak mohu vlastní prožitky a přesvědčení z dětství doslova „zruinovat“ bytí velmi šikovného a schopného člověka.

Proto nevěřte nikdy své mysli, že jste neschopní, vadní či nějak méněcenní!

Pokud jste se ve svém životě zasekli a také nejste schopni překonat sami sebe, nechte si pomoct.

Jsou za tím zcela jistě podvědomé bloky, vytvořené minulými prožitky, které mohly a většinou i byly v lásce a dobré víře míněny jako „dobré rady do života“.

Přeji krásný den, s láskou Petr

Vstoupit do FB skupiny Cesta ke štěstí aneb jak ovládnout své emoce, můžeš zdarma zde
Vstupenky na mé workshopy a semináře můžete získat přímo zde
Sezení se mnou můžete objednávat přímo zde