Jak souvisí prokrastinace s dětstvím?

Prokrastinace je jedním z nejčastěji skloňovaných problémů dneška. Já sám jsem přečetl několik knih a absolvoval několik seminářů na toto téma. Výsledek – posunulo mě to dále, ale problém mi to nevyřešilo, hledal jsem proto dál.

Míra prokrastinování je nejnižší u činnosti, které máme rádi. Já přestože jsem danou činnost miloval, prokrastinace mě stále velmi ovlivňovala. Až teprve nedávno jsem objevil zajímavou souvislost s dětstvím…

Jak se mi podařilo snížit míru prokrastinace?

Prvním důležitým bodem, jak snížit prokrastinaci, je emoční vazba k dané činnosti. Mít dlouhodobě emoční vazbu ke své práci znamená – nutnost realizovat některou ze svých talentových složek a tu neustále rozvíjet.   Realizace našich talentů totiž přímo koresponduje s hlubším smyslem našeho bytí, s naším posláním, pro které jsme se narodili.

Pokud své talenty neznáte, lze je poměrně snadno nalézt pomocí speciálních talentových testů, což rozhodně každému, kdo svůj talent nezná, doporučuji. Práce vás pak půjde snáze a jako bonus, Vás bude bavit a naplňovat. V neposlední řadě také předejte nepříjemnému syndromu vyhoření, který se často objevuje u lidí pracujících dlouhodobě mimo své talenty složky.

Druhým užitečným bodem pro snížení prokrastinace je, odstranit ze svého okolí možné „narušovatele kontinuity práce“ (pokud je to možné). Jsou to především: telefon, online messengery, fb a podobné výdobytky doby, které „kradou“ naši pozornost.

Prokrastinace mě však provázela přesto, že jsem dva výše zmíněné body eliminoval. Nedávno jsem nalezl další příčinu, která měla původ již v dětství.

Příčinou bylo mé emoční nastavení, což je třetím a z mého pohledu klíčovým bodem pro odstranění prokrastinace.

Mozek každého z nás se nastavuje v dětství na to, co je pro nás správné a špatné, a co a jak bychom měli dělat. V dospělosti nás potom formou emocí navádí k fungování v souladu s těmito nastaveními.

Já osobně jsem byl v dětství formou pracovních úkolů trestán. O prázdninách jsem musel každý den plnit úkoly, které pro mě byly utrpením, protože zatímco ostatní kamarádi chodili k vodě a bavili se, já musel nakat na plnění zmíněných úkolů.

Také my bylo asi jako většině z vás určováno rodiči, co je prioritní úkol a co musím mít splněné, abych měl klid a nebyl trestán.

Dalším velmi „škodlivým úkonem“ rodičů bylo to, že peníze, které jsem si vydělal za brigády, jsem jim musel odevzdat a až oni mi potom určovali, na co je mohu a nemohu použít.

Můj mozek si pečlivě všechny tyto situace a emoce zaznamenal, a plně se nimi řídil v nabádání mě k činnostem v dospělosti.

Pro názornost přikládám některé nalezené emoční programy:

  • V pátek pracují jen ti méně hodnotní
  • Práce mi nemůže přinést požadované
  • Za to co si vydělám, stejně nedostanu to, co chci
  • A své práci si nerozhoduji
  • Můj výdělek mi bude odebrán
  • Za moji snahu nemohu dostat, to co chci
  • Neměl bych pracovat, když nepracují ostatní
  • Neměl bych pracovat, když se druhým nechce
  • Když nepracují ostatní a já ano, bude to nepříjemné
  • Když nepracují ostatní a já ano = jsem v trestu
  • Když nepracují ostatní a já ano = dělám, co nechci
  • Když nepracují ostatní a já ano = měl bych odporovat, jinak to budu muset dělat stále
  • Kdo musí pracovat = je nehodnotný
  • Když se mě nechce = ukazatel že to bude nepříjemné
  • Kdo musí pracovat = je to trest za nevhodné
  • Kdo musí pracovat = dělá na úkor hezkého
  • Nedokáži dělat, co si naplánuju
  • Vždy je něco důležitější, než to co si naplánuji
  • To co si naplánuji za práci = bude nepříjemné
  • To, co jsem měl v práci naplánované (dětství)  = bylo utrpení
  • To, co jsem měl v práci naplánované (dětství)  = bylo na úkor hezkého
  • Když je to na úkor hezkého = největší utrpení
  • To co mi bylo naplánováno, mělo pro mě nejmenší užitek
  • To co mi bylo naplánováno, mi nemohlo přinést nic hezkého
  • To co mi bylo naplánováno, mi bralo hezké
  • Svoji činnost mohu dělat až je hotové co po mě chce autorita
  • Když nemám splněný úkol od autority, nesmím dělat své
  • Když nemám splněný úkol od autority, hrozí mi trest
  • Plnit si co zajímá mě, není tak důležité
  • Hlavně musí být splněno, co po mě chce autorita
  • Nemohl jsem rozhodovat o prioritě činností
  • Moje činnosti byly vždy nedůležité
  • To co chtěl otec, bylo vždycky důležitější
  • Rozhodovat o prioritě činností bylo vždy riziko trestu

Z uvedených emočních programů je naprosto zřejmé, co můj mozek produkoval za emoce a proč jsem se k daným činnostem musel složitě přesvědčovat a proč to velmi často končilo tím, že vlastně ani nic nezačalo.

Každý z nás jsme prožili v dětství jiné prožitky a máme tak svá emoční nastavení rozdílná. Jisté však je, že pokud ve Vašem životě má prokrastinace své místo, pak důvodem jsou právě emoční nastavení.

Skvělá zpráva je, že tato emoční nastavení je možné rozklíčovat a následně změnit. Pokud si i Ty nevíš rady se svojí prokrastinací, tak se mi ozvi, velmi rád Ti pomohu rozklíčovat a oslabit tento nepříjemný nešvar chorobného odkládání.

Přeji hodně úspěchů nejen v boji s prokrastinací, s láskou Petr

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů