Závislost na partnerovi aneb past své vlastní hlavy

V poslední době se často potkávám s lidmi, kteří trpí ve vztahu několik let a nejsou schopni se pohnout z místa. Drtivá většina z nich jsou „emočně závislí“ na partnerovi, aniž by si toho sami všimli, nebo ještě hůře si to nechtějí připustit…

Proč jsou v tomto bezvýchodném stavu a jak se z něj může každý dostat, rozebírám v tomto článku níže.

Muž a žena jsou dvě energie, dvě polarity, které patří k sobě a mohou utvářet celek, kde jsou oba mnohem silnější, výkonnější, zdatnější, šťastnější…  než kdyby byl každý sám. K tomuto svazku je však třeba vzájemná kompatibilita, což znamená, že takový pár nejsme schopni utvořit s každým partnerem.

Často si tak pleteme závislost s láskou a díky tomu setrváváme někdy i roky ve vztazích, které nás ničí. Skutečná láska neničí, nevysává, neukazuje na druhého, nepřikazuje… skutečná láska buduje, podporuje, spolupracuje a hledá společná řešení.

Pokud setrváváme dlouhodobě v něčem, kde nám není dobře, znamená to jediné – upadli jsme do pasti vlastní hlavy.

Všiml jsem si jedné velmi záludné vlastnosti „naší hlavy“.  Naše logické a emoční myšlení není velmi často propojeno. Každou tuto oblast totiž řídí jiná část mozku. Logika potřebuje důkazy a vysvětlení, emoce potřebují prožitky a zkušenosti.

Pokud jsme uvízli v pasti emoční závislosti na partnerovi, znamená to ustrnutí emočních nastavení v dětství a ne-dospění v této emoční oblasti.

Ve vztazích nás totiž vždycky přitahuje na protějšku věc, která nám zrcadlí velkou touhu z dětství, náš domnělý nedostatek či věc, u které máme pocit, že si ji jinde nedokážeme opatřit. Je to však iluze, díky které potlačujeme sebe, své potřeby a snášíme utrpení.

Tato iluze se utvořila v dětství, kdy naše bezpečí, pohoda, přísun lásky a radosti závisel pouze na jedné osobě (resp. dvou) – našem rodiči. Mozek v dospělém věku emočně překlápí utvořená nastavení v dětství na partnera.

Logicky to nedává smysl, což ovšem emoční mozek vůbec nezajímá. Jakmile vyhodnotí riziko odchodu partnera, spustí stejně emočně bolavou smršť, jakou jsme prožívali v dětství, když jsme nedostávali lásku od nejbližšího.

Tento strach je většinou tak silný, že jsme paralyzováni a díky němu setrváváme v nevhodné vztahu i několik let.

Co s tím?

Tyto strachy a úzkosti bývají velice intenzivní. Sám jsem si to vyzkoušel na vlastní kůži a vím, že se svojí intenzitou mohou rovnat až úrovni drogové závislosti. Takže pokud nedokážete dlouhodobě tento stav řešit, je nezbytné podstoupit terapii, která dokáže pracovat s podvědomými emočními nastaveními.

Já osobně s klienty používám nejčastěji techniky využívající sílu vizualizací a zvědomení si vlastních emočních vzorců. Postupně tak rozplétám utvořené fiktivní modely z dětství a osvobozují tím klienta z ničivého vlivu vlastních emocí.

Pokud problém se závislostí trápí i Tebe, tak se mi klidně ozvi, rád Ti s tím pomohu.  Psal jsem na toto téma již dříve případovou studii mého konkrétního klienta, kde je případ rozebrán podrobněji.

Vstupenku na workshop na téma vztahů můžete získat zde
Sezení se mnou můžete objednávat přímo zde

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů