Prokrastinace je jedním z nejčastěji skloňovaných problémů dneška. Já sám jsem přečetl několik knih a absolvoval několik seminářů na toto téma. Výsledek – posunulo mě to dále, ale problém mi to nevyřešilo, hledal jsem proto dál.
Míra prokrastinování je nejnižší u činnosti, které máme rádi. Já přestože jsem danou činnost miloval, prokrastinace mě stále velmi ovlivňovala. Až teprve nedávno jsem objevil zajímavou souvislost s dětstvím…
Jak se mi podařilo snížit míru prokrastinace?
Prvním důležitým bodem, jak snížit prokrastinaci, je emoční vazba k dané činnosti. Mít dlouhodobě emoční vazbu ke své práci znamená – nutnost realizovat některou ze svých talentových složek a tu neustále rozvíjet. Realizace našich talentů totiž přímo koresponduje s hlubším smyslem našeho bytí, s naším posláním, pro které jsme se narodili.
Pokud své talenty neznáte, lze je poměrně snadno nalézt pomocí speciálních talentových testů, což rozhodně každému, kdo svůj talent nezná, doporučuji. Práce vás pak půjde snáze a jako bonus, Vás bude bavit a naplňovat. V neposlední řadě také předejte nepříjemnému syndromu vyhoření, který se často objevuje u lidí pracujících dlouhodobě mimo své talenty složky.
Druhým užitečným bodem pro snížení prokrastinace je, odstranit ze svého okolí možné „narušovatele kontinuity práce“ (pokud je to možné). Jsou to především: telefon, online messengery, fb a podobné výdobytky doby, které „kradou“ naši pozornost.
Prokrastinace mě však provázela přesto, že jsem dva výše zmíněné body eliminoval. Nedávno jsem nalezl další příčinu, která měla původ již v dětství.
Příčinou bylo mé emoční nastavení, což je třetím a z mého pohledu klíčovým bodem pro odstranění prokrastinace.
Mozek každého z nás se nastavuje v dětství na to, co je pro nás správné a špatné, a co a jak bychom měli dělat. V dospělosti nás potom formou emocí navádí k fungování v souladu s těmito nastaveními.
Já osobně jsem byl v dětství formou pracovních úkolů trestán. O prázdninách jsem musel každý den plnit úkoly, které pro mě byly utrpením, protože zatímco ostatní kamarádi chodili k vodě a bavili se, já musel nakat na plnění zmíněných úkolů.
Také my bylo asi jako většině z vás určováno rodiči, co je prioritní úkol a co musím mít splněné, abych měl klid a nebyl trestán.
Dalším velmi „škodlivým úkonem“ rodičů bylo to, že peníze, které jsem si vydělal za brigády, jsem jim musel odevzdat a až oni mi potom určovali, na co je mohu a nemohu použít.
Můj mozek si pečlivě všechny tyto situace a emoce zaznamenal, a plně se nimi řídil v nabádání mě k činnostem v dospělosti.
Pro názornost přikládám některé nalezené emoční programy:
Z uvedených emočních programů je naprosto zřejmé, co můj mozek produkoval za emoce a proč jsem se k daným činnostem musel složitě přesvědčovat a proč to velmi často končilo tím, že vlastně ani nic nezačalo.
Každý z nás jsme prožili v dětství jiné prožitky a máme tak svá emoční nastavení rozdílná. Jisté však je, že pokud ve Vašem životě má prokrastinace své místo, pak důvodem jsou právě emoční nastavení.
Skvělá zpráva je, že tato emoční nastavení je možné rozklíčovat a následně změnit. Pokud si i Ty nevíš rady se svojí prokrastinací, tak se mi ozvi, velmi rád Ti pomohu rozklíčovat a oslabit tento nepříjemný nešvar chorobného odkládání.
Přeji hodně úspěchů nejen v boji s prokrastinací, s láskou Petr