Proč je tak složité opustit nevhodný vztah aneb jak chápat, co se odehrává v naší hlavě

Jak vnímá náš mozek partnera?

Většina z nás tráví výběrem partnera spoustu času. Každý máme určité představy, jak by měl náš partner vypadat a jaké by měl mít vlastnosti. Náš mozek se s tím tolik nemaže. Zkontroluje si partnerovo emoční nastavení a za okamžik je hotov. Platí zde pravidlo emoční podobnosti, což znamená, že partneři mají zhruba 70% podobnost emočního nastavení. Mozek si jen odškrtne shodu (tj. oněch 70 procent), což pro něj znamená vhodný partner.

Co se v našem mozku odehrává?

Pro porozumění, proč rozchod tolik bolí, proč se trápíme v nevhodných vztazích, je potřeba pochopit, jak mozek funguje. Mozek chápejme jako pouhý stroj („porovnávač dat“). Řídí se naprosto přesně stanovenými pravidly, operačním systémem – „naše zkušenosti“ t.j. prožitky.

Primární starost mozku je uspořit co nejvíce energie, proto tolik miluje stereotypy a nemá rád změny. Odchod ze vztahu znamená pro mozek práci navíc. Snaží se proto partnera, kterého si už dříve ověřil, všemožně udržet.

Druhou významnou starostí mozku je chránit nás před bolestí, se kterou už jsme se někdy v životě setkali. Z důvodu ochrany nám potom posílá nepříjemné pocity na základě našich podvědomých vzorců spojeným s odchodem blízkých osob v minulosti.

Díky tomu jsme tak skálopevně přesvědčeni, že přicházíme o toho nejúžasnějšího člověka na světě. Je to ovšem pouze lež našeho mozku.

Stává se, že dokonce nedokážeme vztah opustit, přestože naprosto jasně vnímáme rozchod jako jediné správné řešení. Máme už třeba i sbaleno, dokonce se odstěhujeme, a přesto nás to stále táhne zpět. Stojí za tím naše závislosti a zde je třeba pochopit, jak funguje podvědomá mysl.

Mozek využívá dvě formy mysli. Vědomou myslí ovládáme a řídíme prakticky vše, na co jsme zaměřeni v přítomném okamžiku (přirovnal bych ji k veliteli).

Existuje však ještě podvědomá mysl, která má v tomto případě funkci jakési korekce nebo pojistky. Slouží k tomu, abychom nedělali ukvapená rozhodnutí a abychom se vyhýbali nebezpečím… Podvědomá mysl funguje na základě našich zkušeností. Přebírá velení vždy, když své zaměření na něco „vypneme“ anebo je-li naše vědomé konání v rozporu s podvědomými vzorci (přirovnal bych ji k velitelskému štábu, který může veliteli cokoli zamítnout).

Proč je tedy tak složité vztah opustit?

Odpověď je velice prostá: Nedokážeme se vyznat ve svých pocitech. Pocity, které nám posílá mozek, vypadají jako naše názory, naše pravdy. Mozek je však tím největším manipulátorem. Vede nás přesně tam, kam uzná za vhodné, na základě toho, co viděl kdysi u našich rodičů. Téměř vždy, když se ve vztahu trápíme a nedokážeme odejít, drží nás v něm pouze závislost (emoce zajímavá pro náš mozek).

Někdy se tak nacházíme ve vztazích, které jsou jako noc a den, většinu času se trápíme, a přesto jsme přesvědčeni, jak hlubokou a čistou lásku prožíváme. Nedokážeme pochopit, že partner s námi (a my s ním) nemusí být jen proto, že se milujeme. Stáváme se závislí na něčem, co ani nemusíme mít rádi. Něco nás k tomu táhne a většinou nevíme, co to je. Ona je to závislost, kterou si pleteme s láskou. Přesně tohle jsem zažil a zažívá to i spousta mých klientů. Proč tomu tak je?

Mozek totiž v dětství vypozoroval a zapsal si tento model jako vzorovou lásku na základě pozorování okolí. Je pouhým strojem a chce pro nás to nejlepší – vzorový vztah. Prostřednictvím emocí nás do něj tlačí, i když my ve skutečnosti o takový vztah vůbec nestojíme.

Také jste u svých rodičů viděli například:

• chvíli se k sobě nebo k vám chovali hezky a vzápětí bylo vše naopak,
• chvíle, kdy spolu trávili čas, střídaly chvíle odloučení?

Váš mozek si mohl zapsat jako vzorový mód proměnlivost ve vztahu. Vy potom budete ve svém partnerství zažívat situace jako na houpačce (partner vás bude chvíli milovat a jindy si vás třeba vůbec nevšimne). Budete k sobě přitahovat tyto typy partnerů, protože vás podvědomě lákají. Nebudete chápat, proč jste v takovém vztahu, který vás ve skutečnosti trápí. Drží vás v něm právě tato závislost. Dokonce naopak, bude-li se k vám partner chovat hezky, časem se vám to přestane líbit. Nebude vás to přitahovat a opět se uchýlíte k vyhledání partnera podobného typu.

– často se stává, že dítě žije bez jednoho z rodičů a ten střídá partnery

Mozek si potom může zapsat jako vzorový mód, že měnit partnery je nutnost, nebo naopak že je to ta nejhorší věc, co můžete udělat. Vy potom budete zažívat vztahy, kdy si buď nebudete schopni vybrat partnera (žádný nebude dost dobrý), nebo se naopak budete ve vztahu držet, ať se děje, co se děje (nejste přece tak špatný jako vaši rodiče).

– stává se také, že dítě je ponižováno, nedostává se mu pozornosti a to samé vidí ve vztahu u rodičů

Mozek si opět zapíše vzorový mód, že být ponižován je normální. A přesně toto jsou ty nepochopitelné příběhy žen, které mají za partnery například stále dokola alkoholiky. Přestože vědí, jak otřesný život s alkoholikem je, nejsou schopny to změnit.

Mozek dokáže vytvořit opravdu rozmanité řídicí módy. Nevěřte proto svému mozku, když Vás nutí někam, kde Vám není dobře. Je to lhář. Nepleťme si lásku se závislostí. Láska nenutí, nepřikazuje ani nevyčerpává, naopak vždy podpoří, pomáhá a dodává sílu.

Opakují-li se vám v životě stále dokola stejné situace a nevhodné vztahy, pak jste upadli do léčky svého mozku. Náš mozek je někdy opravdu velice silný soupeř. Znám to z vlastní zkušenosti. Také jsem nebyl schopen ho sám porazit. Dnes už vím jak na něj a velmi rád s tím pomohu i vám…