PROČ NÁM NEFUNGUJÍ PARTNERSKÉ VZTAHY ?

Stejně tak jako v přírodě platí přírodní zákony, platí určité zákonitosti i ve vztazích a dalších oblastech našeho života. Já sám jsem si prošel spoustou trablů a pádů ve vlastních vztazích a také jsem si vyslechl a řešil spoustu nejrůznějších příběhů a situací ze vztahů mých klientů a přátel.

Prakticky každý z těchto příběhů byl v něčem jiný, jedno měly ovšem téměř všechny příběhy totožné.

PROČ NÁM NEFUNGUJÍ PARTNERSKÉ VZTAHY ?

Důvod je prostý, hledáme v nich svoji „nedosycenou touhu“, které obětujeme své vlastní hodnoty a to kým skutečně sami jsme.  Více se dočtete v tomto článku.. 

Z příběhů vztahů ať už mých či ostatních lidí, se kterými jsem se měl možnost setkat, jsem vypozoroval jeden opakující se vzorec či model utváření vztahů. Největší hybnou silou a důvodem pro vstup do vztahu bývá vždy nějaká naše momentální dominantní touha.

V případě prvních vztahů je to prakticky vždy touha vzniklá jakousi „vyprahlostí“ z dětství, nebo touha zrcadlící bezpečí, pohodu, dokonalost… závislou na venkovním zdroji (rodiči). Prožité příběhy z minulosti (téměř vždy z dětství) vytvořily v našem podvědomí pomyslnou mapu, kudy nás náše vlastní myšlenky a pocity v životě povedou.

Nejsme-li dostatečně vědomí a bdělí, tak se necháme kvůli dominantní emoci, zavést i tam, kde nám vlastně není vůbec dobře. Ona dominantní emoce nás totiž dokáže na určitý čas „zaslepit“ a přesvědčit, že právě nyní prožíváme ráj na zemi.

Ráj na zemi ovšem končí v moment, kdy si onu vyprahlou touhu dosytíme a zjistíme, že jsme úplně jinde, než chceme a divíme se proč. Následný průběh vztahu potom probíhá s ohledem na naše další emoční nastavení, zapsané do podvědomé mapy ze zmíněných prožitých minulých příběhů.

Nejčastěji pokračujeme ve vztazích v duchu modelu vyprahlosti. Jakmile v prožívaném nefungujícím vztahu začneme „trpět“ a opět si vytvářet deficit nespokojenosti, zmocní se nás znovu iluze, že nám může zacelit tuto nespokojenost někdo jiný a opět kvůli této touze „skočíme po hlavě“ do něčeho proto, hlavně abychom ukojili tuto touhu, anebo se zbavili prožívané bolesti.

Takto plujeme životem vztahů až do doby, kdy si zacelíme po boku partnerů své „nekompletnosti“ a staneme se tak „celistvou“ osobností, která je připravena na skutečně hodnotný vztah, do kterého jdeme z těch pravých důvodů lásky a vzájemného obohacení se a nikoliv deficitu.

Tento scénář však platí pouze pro tu menší část „šťastnějších“, kteří jsou schopni se z nefunkčních vztahů „osvobodit“ a odejít. Ti ostatní pak mohou trpět dlouhé roky v nefunkčních závislostních vztazích (psal jsem o tomto tématu zde) do doby, až je jejich bolest opravdu nesnesitelná a větší než jejich závislost, nebo do doby, kdy je opustí partner a to většinou potom trpí ještě víc.

JAK TEDY ŘEŠIT SITUACE KOLEM SVÝCH VZTAHŮ?

Podle mého názoru jsou klíčové dvě věci. První je pracovat sám na sobě a stát se celistvou osobností. Dokázat žít šťastný a spokojený život i sám.

A tou druhou „pomůckou“ je, nebránit se i vztahům, které nejsou zcela ideální. Jít do vztahu, kde cítím přitažlivost. Poznávat v nich sebe, své reakce, své schopnosti pracovat na vztahu a svém i vzájemném růstu.  Klidně se i „vykoupat“ v nevhodném vztahu, protože tohle je přesně zkušenost, kterou potřebujeme k růstu.

Klíčové je nebát se „bolesti“ (je to pouhý pocit, iluze..), překonávat své limity a hlavně se naučit pouštět to, kde nám není dobře a kde vzájemně prostředí lásky a pohody už nedokážeme utvářet.

Pro opravdu kvalitní a hodnotný vztah musí platit tato podmínka – oba partneři musí být ochotni a schopni pracovat na utváření prostředí, ve kterém se oba cítí dobře. Pokud toho nejsou schopni, měli by se rozejít.

Proto neustále pracujte na sobě a nebojte se bolesti a nezdarů. Je to jediná správná cesta, která Vás může k vytouženému vztahu dovést. Jediná proměnná potom zůstává čas, který k tomu budete potřebovat.

K ulehčení práce na sobě můžete využít třeba některou z mých akcí, nebo přímo sezení se mnou.

Přeji krásný den a ty nejúžasnější vztahy přesně podle Vašich představ, s láskou Petr ❤️