To čemu věříš, řídí to, jak se cítíš..

Většinou si to plně neuvědomujeme, nicméně emoce jsou tím, kdo pohání naše chování a rozhodování. Mají tak naprosto zásadní a významný vliv na to, co si ve svém životě vytváříme a co v něm prožíváme.

Emoce nejsou vrozenou pevně danou vlastností, vnímáním či reakcí. Emoce jsou v podstatě naučený způsob fungování, který jsme si převzali v raném dětství od svých primárních autorit.

Rodíme se tak trochu s nedokončeným mozkem a právě prvních šest let „zkušeností“ utváří v našem podvědomí klíčová emocionální nastavení, která budou spouštět naše emoce v určitých konkrétních situacích.

Jednoduše řečeno dětský mozek si detailně vysledoval a zapsal do podvědomí, jak je nejsnazší přežít a fungovat v našem světě. Náš svět byl ovšem zúžen na to okolí, ve kterém jsme se pohybovali.

Takže to jak fungovalo naše okolí (náš svět) je jakási výchozí mapa, kterou budeme vedeni životem. V každém okamžiku mozek vyhodnocuje podobnost situace s již prožitou zkušeností a na základě této podobnosti k ní přiřazuje naši emoční i racionální reakci.

Hlavní problém spočívá v tom, že naše racionální a emocionální vnímání není většinou propojeno a provázáno, takže často zažíváme emoce, kterým vůbec nerozumíme.

Například víme, že nám u zkoušky nehrozí žádné nebezpečí, že se nemusíme bát oslovit holku, že není nic špatně říct si o peníze… a přesto v těchto situacích můžeme prožívat úzkost a strach.

Nebo výbušné chování kdy explodujeme křikem, skákáním do řeči.. je automatická reakce, kterou primárně neovládáme a řídí ji autonomní nervový systém. Ani tohle chování však není neměnné a neznamená naši vrozenou identitu. Znamená to pouze, že takto reagovala primární autorita v našem okolí a náš mozek toto chování převzal.

Nesoulad a nechápání určitých rakcí a chování je dán rozdílným způsobem fungování racionálního „mozku“ a toho emocionálního.  Racionalita je svět argumentů, pravd a důkazů, zatímco emocionalita je čistě světem zkušeností a minulých prožitků.

Často tak naše strachy, úzkosti a obavy mohu vycházet z dávné minulosti, kterou si třeba ani nepamatujeme. Podobně to však může být i ve směru motivace. Mohu nás motivovat a přitahovat věci a situace, která racionálně vůbec nechceme.

Dalo by se tedy říct, že to čemu věříš, řídí to, jak se cítíš!

Vše je dáno intenzitou předchozí zkušenosti. Jednoduše řečeno čím intenzivnější emoci jsem v minulosti prožil, tím silnější emocionální odezva bude v současnosti a budoucnosti. Bude se tak dít do okamžiku, kdy prožijeme rozdílnou zkušenost.

Problém však spočívá v tom, že pokud jsme prožili silně traumatizující prožitek, bude v obdobných situacích zažívat intenzivní strach, který nejsme schopni překonat. Můžeme tak tedy na emocionální úrovni doslova „zamrznout“ i ve vysokém věku na úrovni malého dítěte.

Co s tím? 

V situacích které dlouhodobě nedokáži překonat a opakují se mi, je opravdu nejlepším řešením nechat si pomoct. Je zde totiž většinou třeba jednak nezávislý pohled zvenčí (bez vlastní emoční zátěže) a především pracovat jazykem, kterému rozumí emoční mozek.

Více toto zásadní téma rozeberu v dalších článcích. Důkladně se mu také věnuji na mých akcích, sezeních a v uzavřené FB skupině, Nyní máte také jedinečnou příležitost získat unikátní online trénink EMOČNÍ MANUÁL od bolesti k vysněnému životu.


Přeji krásný den, s láskou Petr

Jsem kouč, terapeut a motivační řečník. Mojí obrovskou vášní jsou neurovědy, koučink, terapie a osobní růst celkově. Dokázal jsem od základů změnit svůj vlastní život a rád pomohu i vám..
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů