Proč dokáže láska tolik bolet?

Každý z nás touží prožívat ten okouzlující a nepopsatelný pocit – někoho milovat a být milován. Tu žhnoucí vášeň prostupující celým tělem. Ten vzrušující pocit touhy po milované osobě, pro který jsme často schopni obětovat všechno.

Někdy nás tato touha dokáže přivést až do oblak, a jindy nás zase dokáže dostat až na pokraj zoufalství a občas i za něj.

Přemýšleli jste někdy, kde se v nás tento pocit zamilování bere? Co ovlivňuje to, kdo je pro nás neodolatelný?

Jak vnímáme lásku?

Prakticky všechny naše pocity, emoce, dojmy… přicházejí naprosto samovolně, aniž bychom je dokázali řídit či ovládat. Jsou to procesy probíhající v podvědomí, kde si mozek samovolně dělá, co chce (o podvědomí jsem psal v článku zde). Nejinak je tomu i v případě prožitků lásky.

Stejně jako drtivá většina našich řídících programů v životě je i vnímání lásky pouze naučený a přebraný program z dětství. Lidský mozek se totiž „programuje“ učením se a napodobováním.

V dětství tento proces učení se probíhá naprosto samovolně, bez jakékoli korekce a naší možnosti ho ovlivnit! Mozek si sám „vysleduje“ prakticky vše, včetně toho, co je to láska, jak ji máme získat, projevovat, udržovat… a zde je kámen úrazu.

Téměř nikdo z nás nedostával v dětství lásku bezpodmínečně. Každý tak máme své vnímání lásky určitým způsobem zdeformované.

Fungování vztahů směrem k nám a kolem nás v dětství nastavilo řídící programy, podle nichž budeme v dospělosti navigováni svým mozkem!

Někteří z vás možná namítnou, a co srdce? Ano, máte pravdu. Srdce (intuice, naše podstata..) sehrává taktéž významnou roli, máto však jeden háček.

Pokud jsme „zanešeni“ vrstvou podvědomých programů a nevyřešených emočních zranění, nejsme schopni, se na tento hlas napojit. Náš mozek ho v rámci „bezpečnosti“ dokáže vypínat. Proto v tomto článku tento faktor nezmiňuji.

Pro názornost uvedu pár příkladů:

• Pokud jste o lásku museli bojovat například se sourozencem nebo vám někdo lásku odepíral, budete mít velmi pravděpodobně i v dospělosti podobné pocity. Budete zažívat pocity žárlivosti a nedokážete dát partnerovi volnost, což ho může v konečném důsledku dusit a stát se důvodem rozchodu.
• Pokud jste lásku od rodičů dostávali za plnění úkolů, budete mít tendenci pro získání lásky partnera dělat všechno možné a on si vaší lásky časem může přestat vážit. Vy se ho budete snažit získávat ještě větší snahou a „podlézáním“, což bude mít ještě horší výsledky.
• Pokud byl jeden z rodičů výrazně dominantní, můžete mít ve svých vztazích tendence si lásku vynucovat a na svého partnera vytvářet nepříjemný nátlak, což může často vést k tomu, že vás bude vysněný protějšek odmítat.
• Pokud se rodiče hádali a dávali vám převážně negativní pozornost, či vás dokonce hodně bili nebo ponižovali, může se stát, že si mozek toto chování zapíše jako projev lásky. V dospělosti vás potom tento typ chování bude podvědomě přitahovat (spíše u žen), anebo se sami takto (většinou ze strachu) můžete k partnerovi chovat vy (spíše muži).
• Pokud láska od rodičů přicházela v přehnané míře, nebo naopak velmi zřídka a byla na ní závislá pohoda ve vašem dětství, budete pravděpodobně ve svých vztazích zažívat silnou závislost na partnerovi.
• Pokud vaše dětství provázela nevěra u rodičů, budete ve svých vztazích buď zůstávat za každou cenu i na úkor sebe, anebo budete nevěře podléhat také.

Těchto řídících programů může mozek vyrobit opravdu nepřeberné množství a zde je ten primární důvod, proč se ve vztazích tolik trápíme a zraňujeme – náš mozek se totiž naučil, co je to láska, jinak než ji chceme prožívat my, a ve většině případů máme lásku nerozlučně spjatou i s bolestí.

V těch nejextrémnějších případech může mozek přitahovat dokonce odmítavé a hrubé chování. Naše jediná zpětná vazba toho, co máme v podvědomí „zapsané“ je reálný obraz našeho vztahu.

Takže pokud ve vztazích přes svoji snahu prožíváte dokola nechtěné scénáře, je třeba zapracovat a změnit svoje vnitřní nastavení!

Nejčastější průběh vztahu

Jako vůbec nejčastější model vztahu jsem vysledoval následující posloupnosti:

Ve fázi poznávání máme tendence se přizpůsobovat, přetvařovat a získávat lásku způsobem viz. předchozí odstavce. Takto však potlačujeme sami sebe, což se nám negativně vrátí v další fázi vztahu.

Ve fázi vztahu, když už máme „své jisté“, se pomalu začneme vracet do své přirozené polohy (jsme sami sebou) a rázem zjistíme, že ten „skutečný partner“ a „skutečný vztah“ je poněkud odlišný.  Tento nový stav už nám nemusí tolik vyhovovat a začínají přicházet střety.

Většinou emočně silnější jedinec začne svému partnerovi „vládnout“ a tlačit ho do podřadné role. Emočně slabší se pak snaží lásku opět získávat zvýšenou snahou v naučeném „modelu“ získávání lásky, což bude vládnoucímu jedinci potvrzovat jeho výsadní postavení.

Tento průběh vztahu potom trvá tak dlouho, až bolest ze zraňování či nalezení nového partnera u jedné ze stran vztah definitivně rozboří.

Ve fázi dalšího vztahu, máme díky prožité bolesti v posledním vztahu tendence hledat partnera, který mi hlavně nebude dělat to co ten předchozí a bude pro mě tento parametr rozhodující pro výběr.

Často pak vůbec nebereme v potoz další faktory a kvality pro vztah, čímž opět narazíme a vytáhneme dalšího pomyslného kostlivce z naší skříně.

Takto probíhá utvaření vztahů neustále dokola, dokud si nevyléčíme všechny své bolesti a nebo nerezignujeme.

Jak si vybudovat kvalitní vztah?

Jako vůbec nejdůležitější považuji to, přesně si stanovit, jaký život chci žít, bez čeho se neobejdu a co jsou celkově mé priority.

Následně si napsat na papír a přesně si vyspecifikovat, jakého partnera a způsob prožívání vztahu chci mít. Opravdu je dobré napsat si to konkrétně na papír a vědomě si kontrolovat soulad toho, co žiji, s tím, co jsem si napsal.

Mozek nás často dokáže velmi umně manipulovat, a to obzvláště v oblasti citů. Napsané body na papíře nám pak jasně ukazují naši pravdivost a mohou pro nás být účinným a vhodným varováním, jak moc ustupujeme ze svých představ.

Netolerujte ve svých vztazích přílišnou odlišnost od svého vysněného vztahu na papíře. Přílišné odchýlení se od svého ideálu znamená ustupování z toho, kým ve skutečnosti jste, což se vám vždy časem negativně vrátí jako bumerang.

Vztah je jako záhonek, na kterém musí pracovat oba zahradníci. Může být buď plný plevelu, anebo rajskou zahradou plnou krásných růží.

Každé vzklíčené semínko plevele může totiž velmi rychle záhonek zaneřádit a práce na jeho úpravě pak může sebrat spoustu sil a času.

Mějte také na paměti, že pokud chcete pěstovat rýži, nemůžete ji pěstovat na poušti…

V případě opakujících se problémů, kdy vás mozek dostává do úzkých, se mi klidně ozvěte, rád vám s tím pomohu. Ušetří vám to spoustu času i bolestí..